Když jsem šla dnes s láskou ze ZUŠky, tak se začalo schylovat k bouřce. Tak dlouho jsem čekala a nakonec se dočkala. Po chvíli začal pravý liják a já byla na vrcholu blaha. Jak mi chybělo procházet se bosky v dešti. Bez starostí, bez smutku, pouze s jedinou emocí v srdci...a to, že miluji tohle počasí. Na nebi co chvíli problikávaly blesky, okolím se rozléhaly hromy, chodníky byly zality vodou až po kotníky a já si do toho prozpěvovala. Dokáže si snad někdo představit lépe strávenou bouři než venku na vlastní (promoklou) kůži?

Řeknu jediné...já ne :)